Pompeho nemoc

Co je to Pompeho nemoc?

V roce 1931 prezentoval holandský patolog Johannes C. Pompe nálezy u kojence, který zemřel sedm měsíců po narození a měl z neznámé příčiny výrazně zvětšené srdce. Vyšetření pod mikroskopem odhalilo, že svaly postiženého dítěte nemají normální vzhled a namísto toho obsahují „hrudky“ sacharidové látky glykogenu. O několik let později se zjistilo, že toto onemocnění způsobuje nedostatek určitého enzymu a stav byl pojmenován jako Pompeho nemoc.

Pompeho nemoc je vzácná dědičná genetická porucha s příznaky, které se běžně objevují i u mnoha jiných onemocnění, jako je např. svalová slabost nebo ztráta svalového tonu (svalového napětí), únava a dýchací potíže. Postihuje děti v novorozeneckém věku, ale také lidi v pozdějších desetiletích života. Vyskytuje se stejně u mužů i u žen, ale liší se v závislosti na rase a zeměpisné poloze. Její základní příčinou je nepřítomnost nebo výrazný nedostatek enzymu – kyselé alfa-glukosidázy (GAA). 

U všech vzácných onemocnění je obtížné určit, kolik lidí je jimi skutečně postiženo. Odhaduje se, že prevelance této nemoci může být 5 000 až 10 000 lidí na celém světě, z toho v České republice onemocněním trpí přibližně 250 jedinců.

Pompeho nemoc může být uváděna pod různými názvy:

• deficit kyselé maltázy (AMD),
• porucha střádání glykogenu (GSD) typu II,
• glykogenóza typu II,
• deficit kyselé alfa-glukosidázy,
• deficit lysozomální alfa-glukosidázy.

Pompeho nemoc a genetika

Pompeho nemoc je genetické onemocnění, což znamená, že se předává z rodičů na děti. Pacienti s tímto onemocněním dědí gen se změnou nebo mutací od každého z rodičů.

Všechny geny v organismu se vyskytují v párech – jednu kopii získáváme od otce a druhou od matky. Pokud má osoba jen jednu kopii pozměněného genu (označovaného také jako genová varianta), onemocnění u ní nevznikne, ale je jeho „nositelem“. Choroba se projeví pouze v případě, že má člověk dvě kopie genové varianty.

Pokud jsou oba rodiče nositeli, u každého narozeného dítěte existuje 25% riziko, že zdědí oba variantní geny a bude trpět daným onemocněním – Pompeho nemocí.

Variabilita symptomů

Pompeho nemoc může být velmi variabilní, co se týče věku nástupu příznaků a jejich závažnosti. Může se totiž objevit u lidí všech věkových skupin, od kojenců přes dospívající děti až po dospělé, ale s různě závažnými symptomy.

Příčina Pompeho nemoci je vždy stejná: enzym – kyselá alfa-glukosidáza (zkráceně GAA) – buď nevykazuje správnou funkci, nebo je přítomen  jen v malém množství, případně zcela chybí. Čím menší je množství přítomného enzymu GAA, tím závažnější jsou příznaky:

• postižené děti mladší jednoho roku mají zpravidla méně než 1 % běžné hladiny enzymu,
• u starších dětí a dospělých pacientů hladiny většinou kolísají v rozmezí od 1 % do 40 % normálních hodnot.

Nedostatek enzymu vede k hromadění glykogenu, které způsobuje poruchu svalů a dalších orgánů a nakonec ztrátu jejich funkce.

Jak Pompeho nemoc ovlivňuje svaly?

Za normálních okolností enzym GAA v lysozomu rozkládá složitý cukr glykogen na glukózu, kterou buňka využívá jako zdroj energie. Bez enzymu GAA se glykogen v lysozomu hromadí a ovlivňuje funkci buněk a tkání. Nejvíce postiženou tkání je kosterní svalstvo (svaly používané například pro chůzi nebo zvedání) a další typy svalů, včetně srdce a svalů využívaných pro částečně autonomní funkce (funkce, které nemůžeme ovládat vlastní vůlí), jako je např. dýchání.

V důsledku hromadění glykogenu orgány začínají postupem času vykazovat nesprávnou funkci a nakonec dochází k jejich selhávaní, což vede ke svalové slabosti, dýchacím potížím a v některých případech i ke zkrácení předpokládané délky života.

Popsány byly dva různé podtypy nebo formy onemocnění: infantilní forma Pompeho nemoci (IOPD = infantile-onset Pompe disease) a pozdní forma Pompeho nemoci (LOPD = late-onset Pompe disease). U infantilní formy je akumulace glykogenu nejzávažnější v srdečních a kosterních svalech. U pozdní formy jsou postiženy většinou kosterní svaly, což odpovídá rozdílům v příznacích a závažnosti onemocnění.

Infantilní FORMA Pompeho nemoci (IOPD)

Existují dva typy infantilní Pompeho nemoci: klasická a neklasická nebo také atypická.

Klasická forma infantilní Pompeho nemoci je trvalá, závažná forma onemocnění, u které se příznaky objeví u kojenců a obvykle jsou diagnostikovány během několika dnů až měsíců po narození. Onemocnění postupuje velmi rychle a smrt nastává téměř vždy do jednoho roku věku, většinou z důvodu srdečního nebo dechového selhání. Vzhledem k tomu, že je průběh této formy onemocnění velmi rychlý, okamžité stanovení správné diagnózy je klíčové a sehrává velkou roli.

Tato forma je charakterizována následujícími příznaky a projevy:

• nedostatečný svalový tonus („poddajný“ vzhled),
• svalová slabost,
• zvětšení srdce na RTG snímku a porucha srdeční funkce,
• dýchací potíže,
• potíže s krmením a sáním z důvodu nedostatečné svalové síly.

Neklasická nebo také atypická forma infantilní Pompeho nemoci je rovněž diagnostikována u kojenců, ale její příznaky nejsou tak závažné. Objevují se sice také poprvé během kojeneckého věku, ale ve srovnání s klasickou formou mohou být opožděny o několik měsíců. Příkladem může být zvětšení srdečního svalu, jehož vývoj je opožděný, ale zdaleka ne tak závažně jako u pacientů s klasickou formou infantilní Pompeho nemoci.

Jedinci s touto formou Pompeho nemoci obvykle žijí déle než pacienti s klasickou variantou a jejich předpokládaná délka života může být dále prodloužena odpovídající lékařskou péčí. Závažné zdravotní problémy, které vedou ke zkrácení předpokládané délky života těchto pacientů, jsou většinou způsobeny poruchami dýchání, nikoli srdečním selháním.

Pozdní FORMA Pompeho nemoci (LOPD)

U pacientů s pozdní formou Pompeho nemoci se mohou první pozorovatelné příznaky vyskytnout kdykoli od  1. roku života do dospělosti. Progrese příznaků je pomalá a jsou mírnější než u infantilní formy. Pacienti obvykle nemají na rozdíl od infantilní formy Pompeho nemoci zvětšené srdce.

Mohou být přítomny následující příznaky:

• svalová slabost/ztuhlost vedoucí k atrofii (zmenšování svalů), slabost a zhoršená pohyblivost,
• špatná chůze do schodů, zakopávání,
• vstávání ze židle/postele šplháním rukama po stehnech,
• kolébavá (kachní) chůze – chůze charakteristická vytáčením kyčlí,
• bolesti zad,
• dušnost, spánková apnoe (opakované epizody poruch charakterizované přerušením dýchání během spánku), denní únava,
• zvýšená hladina kreatinkinázy – specifického svalového enzymu.

Progrese onemocnění

Označení „progresivní“ u onemocnění znamená, že se bude postupem času zhoršovat. Rychlost progrese se ale u různých pacientů liší, například v závislosti na jeho podtypu. Choroba se zhoršuje, protože látka zvaná glykogen se uvnitř svalových buněk neustále hromadí.

Progrese příznaků u pozdní formy Pompeho nemoci je ve srovnání s její infantilní formou pomalá, a zahrnuje postupné oslabování svalů. Pacienti mají potíže s chůzí a dýcháním, a proto mohou potřebovat pomoc při chůzi nebo pomůcky, které jim usnadní dýchání. Průběh choroby u pacientů s pozdní formou vykazuje individuální rozdíly. Symptomy mohou být mírné s pomalou progresí, nebo může naopak dojít k jejich rychlému postupu.

Prognóza tohoto onemocnění je obtížná. Pro zvládání nemoci je velmi důležité pečlivé monitorování symptomů. V tomto ohledu je klíčové správné stanovení diagnózy, a to jak u infantilní, tak i pozdní formy Pompeho nemoci.

Pompeho nemoc je onemocnění, které lze léčit dodáváním chybějícího enzymu do těla pacienta prostřednictvím infuzní terapie.

Diagnostika

Diagnostika Pompeho nemoci, stejně jako řady dalších vzácných onemocnění, prošla velkým vývojem. V minulosti byla možná jen pomocí testu plné krve, v současnosti je k dispozici jednoduché vyšetření pomocí testu suché krevní kapky, které může provést kterýkoli lékař ve své ambulanci.

Test z plné krve hodnotí aktivitu enzymu kyselé alfa-glukosidázy (GAA), která je u osob s Pompeho nemocí vždy nižší, než je obvyklé u zdravých lidí. Testování se provádí pomocí odběru žilní krve a odesláním do specializované laboratoře.

Vyšetření pomocí suché krevní kapky spočívá v odebrání několika kapek krve z prstu nebo při jiném odběru z žíly a jejím přenosu na speciální filtrační papírek. Ten se po zaschnutí odesílá do specializované laboratoře, kde se stanoví aktivita enzymu alfa-glukosidázy. Při pozitivním vyšetření je ze stejného vzorku možné provést genetickou analýzu a tímto dané onemocnění zcela vyloučit, nebo potvrdit.

Vzhledem k tomu, že Pompeho nemoc je dědičné onemocnění, platí, že pokud je u pacienta diagnostikována, existuje riziko, že onemocní i jeho příbuzní, případně že mohou být nositeli. To je obzvláště důležité u sourozenců postiženého dítěte.